Asijský svět cukrovinek je bohatý a některé sladkosti se pomalu, ale jistě zabydlují i u nás v Evropě. Dokonalým příkladem je japonské mochi, o kterém se v tomto článku dozvíte všechno, co potřebujete – včetně snadného receptu!
Co si pod pojmem mochi představit?
Mochi je zastřešující označení pro různé druhy tradičních japonských koláčků, které spojuje základní surovina – pro Japonsko typická odrůda krátkozrnné lepkavé rýže jménem mochigome.
- Podle původního receptu na mochi se tato rýže přes noc namočí, následně se vaří v páře a poté se rozdrtí dřevěnými paličkami (kine) v tradičním hmoždíři (usu).
- Rýže mochigome obsahuje vysoký podíl látky zvané amylopektin. To je jedna ze složek škrobu rozspustná ve vodě a je zodpovědná za lepivost lepkavé rýže. Koláčkům mochi dodává jejich typickou texturu a konzistenci, takže se „táhnou“ podobně jako žvýkačka.
- V dnešní době se mochi dá připravit i z lepkavé rýžové mouky nebo kudzu škrobu, díky čemuž je celý proces přípravy jednodušší a rychlejší.
- Mochi se často tvaruje do podoby kulatých bochánků jménem daifuku, které se nejčastěji plní sladkou pastou z červených nebo bílých fazolí.
Existuje však celá řada dalších variant mochi:
- Ichigo daifuku – jahodová verze výše zmíněného daifuku, která se začala objevovat v 80. letech 20. století a jí se především na jaře. Plní se čerstvými jahodami a sladkou pastou z červených fazolí.
- Kashiwa Mochi – mochi s klasickou fazolovou náplní, zabalené do dubového listu, který není určený ke konzumaci, ale dodává koláčku příjemnou vůni. Japonci si na něm pochutnávají na Den dětí.
- Sakura mochi – i tento bochánek je plněný fazolovou pastou, ale vyniká světle růžovou barvou sakurových květů i ozdobou v podobě nakládaného třešňového listu. Jí se celé jaro, ale především 3. března, kdy se v Japonsku slaví Den dívek nebo také Svátek panenek.
- Bota mochi/ohagi – neboli „daifuku naruby“. Lepkavý bochánek je totiž uvnitř a navrchu fazolová pasta. Podává se na počest buddhistických svátků během jarní a podzimní rovnodennosti. Na jaře se koláčkům říká bota mochi a na podzim ohagi.
- Yatsuhashi – nejoblíbenější tradiční sladkost z Kjóta. Najdete je ve všech tamních obchodech se suvenýry. Vyrábí se z lepkavé rýžové mouky, klasické rýžové mouky, cukru a skořice.
- Mochi zmrzlina – pravděpodobně nejznámější forma mochi v zahraničí, kterou vymyslela americká podnikatelka japonského původu Frances Hashimoto. Jde o roztomilé barevné bochánky zmrzliny různých příchutí obalené typickým mochi „těstíčkem“. V Praze si je můžete koupit například v prodejnách MOTIKO v OC Nový Smíchov a Westfield Chodov.
Kagami mochi, více než sladkost
Další zajímavá varianta mochi se pojí s japonskými oslavami Nového roku. Jmenuje se kagami mochi a jde o spojení většího a menšího bílého mochi, které jsou posazené na sobě, takže vypadají jako dort. Vrchol kagami mochi zdobí japonský hořký pomeranč (daidai).
- Kagami mochi stojí na podstavci (sanpō), pod který se dává list papíru (shihōben) – ten má kromě estetické a praktické funkce také duchovní přesah. Věří se, že domácnost ochrání před požárem nebo jinou katastrofou.
- Dvojice slepených koláčků zase symbolizuje setkání minulého roku s rokem nadcházejícím.
- Dort se obvykle pokládá před domácí šintoistický oltář, do obývacího pokoje, kuchyně nebo před hlavní vchod coby dar bohu jménem Toshigami, který rodině přinese štěstí do následujícího roku.
- A kdy se kagami mochi jí? Až po uplynutí oslav, konkrétně 11. ledna. V té době je už mnohem tvrdší než čerstvě připravené mochi. Proto se pomocí kladiva nebo rukou rozbíjí na malé kousky (nožem se krájet nesmí – údajně to přináší smůlu) a používá se k přípravě tradičních pokrmů jako je dezertní polévka zenzai z červených fazolí, novoroční polévka ozoni nebo rýžové sušenky senbei.
Co je dobré o mochi vědět?
- Výslovnost názvu mochi je [moči].
- Pozor, mochi může být i nebezpečné! Lepkavé „gumové“ těsto totiž může uvíznout v krku, proto i japonská vláda každoročně vybízí veřejnost k opatrnosti před udušením. Zejména dětem a starším osobám by se mělo mochi nakrájet na velmi malé kousky a dohlédnout, že je pořádně rozžvýkají.
- Mochi byste si mohli snadno splést s dalším japonským cukrovím, kterému se říká wagashi, jehož hlavní složkou je rovněž rýže mochigome – v tomto případě se však navíc mixuje s cukrem a fazolemi.
Připravte si mochi podle jednoduchého receptu
Budete potřebovat 100 g lepkavé rýžové mouky, 180 ml mléka, 20 ml oleje, 30 g škrobu a 45 g cukru kystal a případně potravinářské barvivo.
- V misce smíchejte mouku, škrob, mléko, olej, cukr a barvivo a řídké těsto, které vznikne, přeceďte.
- Těsto přelijte na pánev a na mírném plamenu ho gumovou stěrkou hrňte ode dna pánve směrem do středu dokud nevznikne pružné těsto. Nechte těsto vychladit.
- Těsto si vyválejte do malého válečku a nakrájejte ho na zhruba 2 cm tlusté plátky. Z těch potom vyválejte placky o tloušťce zhruba 3 mm. Placku přendejte na malou misku, prsty těsto stlačte dovnitř, aby se vytvořil důlek. Lžicí přidejte libovolnou náplň a placku zabalte jako knedlík.
- Vzniklé bochánky potom obalte v rýžové mouce nebo ve škrobu.
Tip: Rýžovou lepkavou mouku seženete ve specializovaných prodejnách s asijskými potravinami (prodává se v průhledném balení se zelenými nápisy).
Něco málo z historie
Tradiční rýžové koláčky mochi jsou součástí japonské kultury od období Jomon (14 000–300 př. n. l.), kdy se v Japonsku rozšířilo pěstování rýže. Nicméně až v období Nara (710–794 n. l.) získalo mochi podobu, v jaké jej známe dodnes.
- Populární pochoutkou mezi aristokracií byly tyto rýžové koláčky během období Heian (794–1185 CE) a podávaly se na oslavách či jiných speciálních událostech.
- Základní potravinou, dostupnou všem vrstvám japonské společnosti, se mochi stalo teprve v období Edo (1603–1868), kdy se současně začaly vyvíjely nejrůznější regionální variace této rýžové pochoutky.
Zdroje informací: Just One Cookbook, Sakuraco, Arigato Travel, Sugoi Mart, WebstaurantStore, Paní Columbová z Japonska
