Kuchařka Chili Ta Thuy nedávno vyhrála ocenění Food blog roku. Ve svých videích se hrdě hlásí ke svým vietnamským kořenům, spojuje českou a asijskou kuchyni a o jídle také vzdělává. To vše s pořádnou porcí nadsázky.
Co pro vás ocenění Food blog roku znamená?
Výhra je pro mě obrovské překvapení. Když se řekne food blog, tak si spíš představím web, na který pravidelně přispíváte, což já nedělám. Ale líbí se mi, že se hranice posouvají, a i tohle ocenění drží krok s trendy. I klasičtí food blogeři se přesouvají na sociální sítě. Já jsem i tak ale měla pocit, že do komunity českých food blogerů nepatřím.
Proč?
Když se dívám na nominované, mají samé krásné stylizované fotografie jídla a do toho stylu já nezapadám. Proto jsem se vítězství divila. Nebudu lhát, výhra mě utvrzuje v tom, abych pokračovala ve své cestě, ale stejně je největší výhrou to, že se můžu živit tím, co mě baví a naplňuje.
Kde se ve vás láska k vaření vzala?
Od malička jsem byla velký jedlík. Rodiče mě neprosili, abych něco dojedla, spíše mě museli zastavovat. Moje láska k vaření pramení z vášně k jídlu.
Do Česka jste z Vietnamu přijela v pěti letech, vzpomenete si na první česká jídla?
Tehdy naši ještě nebyli vegetariáni a taťka vařil často dršťkovou a guláš, to byla jediná jídla, která uměl. Obě mi moc chutnala, měl je dobře dochucená.
Máte pořád tradiční českou kuchyni ráda?
Zbožňuju ji. Moje první vařicí pokusy se týkaly české klasiky. Poprvé jsem k vaření přičichla v deseti letech, ale máma mě nechtěla pouštět do kuchyně, protože jsem byla bordelářka. Později mi dovolila jednu sobotu v měsíci vařit. Rodiče odjížděli z Příbrami do Prahy nakupovat a já jsem měla celý den pro sebe. Recepty jsem měla od českých prodavaček pracujících u našich v obchodě. Byla to jídla jako svíčková, bramborový salát...
Jaké bylo první jídlo, které jste uvařila a řekla jste si, že jste dobrá kuchařka?
Bylo to jídlo podle Jamieho Olivera, kterého jsem zbožňovala. Šlo o kuře s nakládanou cibulkou se šťouchanými brambory. Našim to tenkrát moc chutnalo a já jsem si řekla: Tyjo, já asi umím vážně vařit!
Vaším cílem je vařit asijská jídla pro lidi v mírném podnebném pásu, co přesně to znamená?
To, co dělá asijskou kuchyni typickou, jsou dochucovadla jako rybí omáčka, sójovka a tak dále a koření a bylinky jako citronová tráva a koriandr. Ale stačí použít jen jednu z těchto surovin a zbytek nahradit nějakými, které jsou v Česku typické. Ta autenticita pro mě má smysl v kontextu kultury dané země. Když jsem ve Vietnamu, chci tradiční bun cha, ale tady si do něj dám klidně petržel místo perily. Chci motivovat lidi, aby si s jídlem více hráli.
Bez čeho se vietnamská kuchyně neobejde?
Esenciální surovinou vietnamské kuchyně je rybí omáčka, já se ale neobejdu bez té sójové. Sójovka je můj pomocník, pravá ruka, používám přírodně fermentovanou.
Ve svých videích často zmiňujete sezamový olej, například jako nutnou ingredienci do smažené rýže. Dá se nahradit?
Můžete si opražit sezamová semínka, ale chuť nebude nikdy tak intenzivní. Ale olej se už dá sehnat v každém větším supermarketu, nepoužívá se jako klasický olej, ale jako dochucovadlo, stačí ho pár kapek na závěr. Vysoké ceny bych se tedy nezalekla.
Jaké suroviny si vozíte z Vietnamu?
Koření, je tam aromatičtější než u nás. A pak také věci, které tam stojí zlomek toho co v Česku. Mamka mi třeba teď přivezla pražené ořechy v karamelu, které jsou obalené v mořské řase. Je to neskutečně dobré! Sehnat se tam dá nakládané pikantní mango, slané blumy, zkrátka pro českou kuchyni absolutně netradiční suroviny.
Pamatujete si něco z dětství ve Vietnamu?
Jen záblesky, víc si toho pamatuju, když jsme tam pak jezdili jednou ročně za prarodiči. Vůně, které jsem u nich cítila, mě určitě ve vaření hodně ovlivnily.
Jak to vypadá, když se sejdete s rodinou?
Je to takový hezký rituál, který nás donutí odložit mobil. Když myslím donutí, tak myslím, že nás samozřejmě donutí mamka. (smích) Je to ale moc fajn, můžeme se soustředit jen na konverzaci, uvolnit se. V dnešním světě, kdy se jí prakticky za chůze nebo s telefonem v ruce, je tohle příjemná změna.
Co si vaříte doma sama pro sebe?
Často si vařím jasmínovou rýži se zeleninou, masem nebo halloumi či falafelem. Ráda mám vaječnou omeletu s mořskou řasou nori. Nakrájím ji, položím na rýži, přidám kedlubnové kimči a pokapu sójovkou.
Pět let jste byla vegetariánkou, pak jste se k masu vrátila. Co vás k tomu vedlo?
Maso jsem začala jíst ze zdravotních důvodů, jsem sportovkyně, potřebuju hodně proteinu, a taky mi chyběla ta chuť. Nemusím ho ale mít denně. Líbí se mi přístupy, které nejsou militantní. Navíc být vegan nemusí znamenat, že jste morálně nadřazený jedinec, protože mnohé plodiny jsou náročné na vodu a CO2 stejně jako produkce masa. V globálním světě je těžké udělat rozhodnutí, které alespoň z nějaké části neovlivňuje zdraví planety. Proto se mi líbí uměřenost.
Na Instagramu si často děláte legraci z vietnamských matek a z toho, jak jsou při vaření šetřivé. Máte to v sobě taky?
Určitě. Trend zero waste je mi je blízký, protože když jsem vyrůstala, tak toho naši moc neměli. Na začátku se topili v dluzích a bydleli jsme v garsonce. Když jsme s bráchou večeřeli, neexistovalo, abychom v misce nechali jediné zrníčko rýže. Z vietnamských matek si možná dělám trochu legraci, ale tím pádem i sama ze sebe, protože jestli jsem na něco alergická, tak právě na plýtvání jídlem.
Jak moc se řídíte trendy?
Tvořím tak, aby to bavilo hlavně mě. Občas mi můj tým vybere nějaký trend, jako třeba Barbie. Nechtěla jsem jako všichni udělat těstoviny s řepovou omáčkou, ale totálně se odlišit a vznikl ultra růžový fine dinig.
Váš Instagram se vyvinul do polohy, kterou jste možná ani neplánovala, je z vás herečka.
Jo je pravda, že tohle se trochu zvrtlo. (smích) Mě baví to sestavování příběhů a líbí se mi, že skrze humorná videa se dají lidem ukázat informace, které by možná normální formou v dnešní době nevstřebali. Navíc si užívám dělat šílené věci a boření hranic v tom, co je ještě pro diváka přijatelné.
Vystupujete ráda ze své komfortní zóny?
Ano, pravidelně a záměrně! Vždycky po nějaké době si řeknu: Tak, je to dobrý, funguje to, ale je čas posunout obsah někam jinam. Moje práce bývá osamělá, a tak je důležité být sama k sobě sebekritická a neustále na sobě pracovat.
Už nějakou dobu spolupracujete s Akademií věd, proč zrovna s touto institucí?
To je právě ta snaha posunout obsah někam dál. Spolupracuji s Akademií věd i s Institutem moderní výživy. Vidět to je třeba ve videu o jarních detoxech, od kterých jsem chtěla lidi odradit. Snažím se širší veřejnosti přiblížit práci vědecké komunity, o které tady nikdo moc neví. Moje kouzlo je v tom, že dokážu vzít nějakou komplexní věc, kterou jednoduchou formou skrze vtip dokážu podat lidem.
Jak jste se s Akademií věd dala dohromady?
Ozvala jsem se sama a oni z toho byli nadšení. Vadí mi, že lidi věří dezinformacím a chtěla bych to změnit. Ať chcete nebo ne, když jste influencer, tak máte určitou zodpovědnost. Spousta lidí si to ale vůbec neuvědomuje, říkají a doporučují věci, o kterých se ani neobtěžují udělat si rešerši z relevantních zdrojů.
Narážíte i na různé spolupráce se značkami?
Ano, já nesnáším špatně udělané reklamy. Občas žasnu, co firmy dokážou vypustit ven. U některých je dokonce poznat, že tomu ten influencer ani sám nevěří. Moji sledující ale nejsou hloupí, poznali by, kdybych propagovala něco, čemu nevěřím.
Odmítáte často spolupráce?
Odmítám 99 procent spoluprací. Podle mě je důležité si stále připomínat, kdo jsem. Peníze jsou mnohdy lákavé, ale nestojí za to, abych se nemohla na sebe podívat do zrcadla. Často dělám spolupráce s velkými značkami, ale i s malými českými podnikateli, kteří mi nebudou nikdy schopni zaplatit tolik, kolik bych si představovala. Nevadí mi to, jsem ráda, že můžu svým sledujícím ukázat, co mám ráda a za čím si stojím. Mně nejde o to, mít hodně peněz nebo co největší pozornost, chci mít pozornost lidí, od kterých ji chci.
Kam se bude vaše tvorba vyvíjet dál?
Hrdě se přiznávám ke svým vietnamským kořenům a Asii vařím ne proto, že by to ode mě lidi očekávali, ale protože mě samotnou baví a mám k ní blízko. A dokud takový obsah bude bavit, tak v tom budu pokračovat. Nemám ale problém přidávat i recepty, které nemají s asijskou kuchyní nic společného, chci si tak trošku dělat, z čeho mám zrovna radost a na co mám náladu.
