Autor blogu Staromilec, Vítězslav Ivičič, miluje staré věci. Sbírá nádobí a starožitné kuchařky, podle kterých také rád vaří. Při přípravě jídel také používá suroviny běžné v minulosti. A stejně tak jako kdysi je i servíruje. O všem také píše na svém blogu Staromilec.
Na období první republiky se u nás často vzpomíná jako na zlatou éru. Bylo v té době cukroví běžnou součástí Vánoc?
Rozhodně ne, spousta lidí vnímá první republiku jako období hojnosti, jejich pohled je poznamenaný filmy ze 40. let, kde hrál Oldřich Nový. Ale ty neodrážely většinovou populaci. Na začátku 20. let po vzniku samostatného Československa bylo těsně po válce, panoval nedostatek všeho, později přišla hospodářská krize, takže cukroví se lišilo podle toho, kolik jste měla peněz. Vycházely speciální kuchařky pro chudší dělnickou třídu, kde se pracovalo s různými náhražkami, existovaly úsporné kuchařky.
Jak cukroví v té době vypadalo?
Existovaly drobné, jednoduché kousky, ale viděl jsem i velmi pracně zdobené věci. Měly tvar hracích karet, těsto bylo podobné dnešnímu lineckému. Z něj se vykrajovaly kousky ve tvaru karet, které se polévaly bílou polevou, na ni se z různých barevných cukrových polev malovala srdíčka a další symboly, jaké jsou běžně na kartách.
Na čem se cukroví servírovalo?
Záleželo na tom, o jakou rodinu šlo. V těch bohatých byly ve 20. letech běžné dezertní soupravy pro dezerty. Obsahovaly větší talíř s úchytkami, kam se cukroví nebo menší zákusky vyskládaly, k tomu byly menší dezertní talířky, na které si lidé sladkosti nabírali. Existovaly i různé nástavce a mísy na nohách. V méně movitých rodinách se sladkosti dávaly na jeden tác a z něj si lidé nabírali.
Jak vypadala štědrovečerní večeře v té době?
Zatímco v 19. století byl celý rok rozdělen na masové a postní dny, za první republiky už to asi tak přísné nebylo, ale určitě se dodržoval půst na Štědrý den. Mezi postní pokrmy v 19. století patřili šneci, žáby, ústřice ale také vydry, bobři nebo jezevci. Jídelníček byl daný sezónou. Bohatší si dopřávali ryby, chudí lidé spíše různé kaše, houbového kubu. S rozvojem rybníkářství se však ryby stávaly dostupnějšími i pro nižší vrstvy.
Kdy se na český stůl dostal smažený kapr?
Na rozdíl od typicky českého kapra načerno byl ten smažený rychlý a snadný na úpravu, tak ho jedli spíše chudší lidé. Se společenskými změnami, změnou životního stylu a úbytku služebnictva se k této úpravě sahalo čím dál víc.
První zmínky o smaženém kaprovi coby vánočním jídle jsem viděl v časopisech z doby až po roce 1945. V době socialismu, v 50. nebo 60. letech, kdy byl Štědrý den běžným pracovním dnem, se stal typickým vánočním jídlem, protože ho žena zvládla připravit rychle po příchodu z práce.
A bramborový salát? Kdy se stal součástí smaženého kapra?
Ten také ovlivnila dobová propaganda. Moje babička bramborový salát, který jíme dnes, neznala, jedl se „chudší rakouský“, kde jsou brambory, olej a ocet. V 60. letech sem komunistická propaganda protlačila salát podle sovětského receptu. Nedávno jsem zjistil, že někteří lidé považují za tradiční vánoční jídlo vinnou klobásu, ale i ta je vynálezem socialistických masokombinátů v 60. letech.
Co v období první republiky jedli a pili lidé další sváteční dny?
Bohatší si na Boží hod nebo na Štěpána dopřávali různé pečínky – drůbež, zvěřinu, zmiňuje se i kapoun s mušlovou omáčkou. Chystali perníky a cukroví, pilo se víno, pivo a oblíbené byly různé sladké likéry. U chudších to bylo to, co jim dovolil rozpočet, co si vypěstovali a uložili na zimu – placky, polévky, kaše, luštěniny, sušené ovoce…
Máte vy sám z té doby nějaký porcelán?
Dlouho sbírám porcelán a postříbřené a alpakové nádobí, příbory a podobně a rád je používám. Byla by škoda, aby ležely ve vitríně, proto si také zřídkakdy kupuji něco opravdu vzácného a drahého, co bych měl strach používat. Samozřejmě můžete jít do starožitnictví a utratit spoustu peněz, ale na blešáku a různých inzertních stránkách se dá leccos pořídit za rozumné peníze i za hubičku. Ale mám i pár slavnostních souprav nebo dražších kousků.
Co byste vrátil do dnešní doby z období první republiky?
Rozhodně kulturu stolování. Na svém blogu se snažím ukázat, že i dnes lze jíst hezky a civilizovaně a že je možné připravit chutné jídlo, které také hezky vypadá. Když na stůl položíte vyžehlený bílý ubrus, porcelán a sklenice jednotného stylu, k tomu kytku nebo nějakou dekoraci, udělá to hodně.
Odhadnete, co budou lidé v Česku jíst na Štědrý den za nějakých sto let?
Vzhledem k úpadku náboženství a tradic a pojímání Vánoc jako komerčního svátku, kdy chodí na půlnoční mše ateisté, aby „nasáli atmosféru“ a udělali si procházku poté, co se o křesťanském postním svátku přejedli, se neodvažuji hádat. Snad nějaká náhražka masa a v laboratoři uměle vypěstované rybí maso – pokud tedy ještě budeme nějaké Vánoce slavit.
