Ačkoli jsem měla francouzštinu na gymnáziu jako takzvaný druhý jazyk, rychle se stala mým nejoblíbenějším předmětem. Díky téhle vášni jsem v následujících letech procestovala různé kouty Francie a objevovala tamní gastronomii, kterou jsem si velmi rychle zamilovala.
Léto v Nice
Píše se rok 2010, je mi osmnáct a společně se spolužákem vyhráváme v soutěži pořádané stipendijním fondem města Kolín dvoutýdenní jazykový pobyt v Nice. Bydlíme každý v jiné rodině a já mám velké štěstí – jsem ubytovaná u dvou sympatických sestřenic, mám pokojíček jako z pohádky a i když úroveň mé francouzštiny ještě rozhodně není taková, jakou bych si přála mít, nadšeně objevuji proslulé turistické letovisko a jeho gastronomické speciality.
- Takřka na každém rohu jihofrancouzského města vidím nápisy, které lákají na Moules-frites, tedy mušle s hranolky. Tahle specialita sice pochází z Belgie, ale v Nice je tak rozšířená, že ji tu nelze přehlédnout. A neochutnat.
- Klasické Moules marinières, mušle s jemnou omáčkou z bílého vína, másla, šalotky a petrželky – a hlavně – dostanete k nim vynikající hranolky, které si do omáčky namáčíte.
- Vzpomínám, že mě tahle kombinace mušlí s hranolky tak nadchla, že jsem si ji později objednávala i na dovolené v Chorvatsku, což velmi udivilo číšníka, neboť tamní tradice je jíst mušle výhradně s pečivem.
- K dalším specialitám, které jsem v Nice objevila a objevují se na mém jídelníčku dodnes, patří Ratatouille, salát Niçoise a Le Pan Bagnat, což je typicky chlebová bulka naplněná salátem Niçoise.
Au-pair v Montpellier
Jih Francie mě naprosto uchvátil, takže jsem se na něj o rok později vrátila. Tentokrát ale na mnohem delší dobu. Strávila jsem osm měsíců v univerzitním městě Montpellier jako au-pair.
- Tady jsem jasně poznala, že ve francouzské domácnosti nesmí denně chybět čerstvá bageta a že večeře je společenská událost, kdy se sejde celá rodina.
- A rozhodně tu nikdy neuslyšíte věty typu: „Dobré chutnání a žádné povídání!“ Naopak. Každý vypráví, jak se celý den měl a co zažil – to vše v doprovodu předkrmu, hlavního chodu, sýrového „talířku“ a dezertu, což byl často malý jogurt nebo přesnídávka.
- Díky mé hostitelské rodině jsem objevila své oblíbené sýry – Mimolette s jemně sladkou ořechovou chutí a výraznou oranžovou barvou, nebo Gruyère, který se vyrábí z velmi kvalitního mléka od švýcarských horských krav.
- Ochutnala jsem tu také klasiku francouzské kuchyně – hřebenatky svatojakubské nebo chcete-li mušle svatého Jakuba ve smetanové omáčce, dále sýrové raclette a také Cassoulet – typické jídlo města Montpellier, což je takový guláš s fazolemi, klobásou, bylinkami, česnekem, vepřovým, skopovým a husím masem.
- Mnohem víc než Cassoulet mě však zaujal výlet do rybářského města Sète, kterému se přezdívá Benátky Languedocu, kde jsem poprvé ochutnala ústřice a Tielle Sétoise – slané koláčky plněné kousky chobotnic v rajčatové omáčce. Možná to někomu nezní vůbec lákavě, ale doporučuji dát předsudky stranou a pokud budete mít možnost tuhle jihofrancouzskou specialitu ochutnat, směle do toho.
Bretaň: Zase jiná Francie
Po au-pair pobytu jsem se vrátila do České republiky a začala studovat Francouzský jazyk pro evropský a mezinárodní obchod na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde jsem opět dostala úžasnou příležitost strávit semestr studia v zahraničí a ocitla jsem se ve městě Lorient, které se nachází ve francouzském severozápadním regionu Bretaň.
- Místo teplého podnebí v Nice a Montpellier u Středozemního moře, jsem nyní poznala chladivou krásu Atlantského oceánu. Jedno ale mají obě místa společné – hojnost mých milovaných ryb a mořských plodů.
- Kromě mušlí, ústřic a hřebenatek tu doporučuji ochutnat také krevety, kraby, ježovky, mořské šneky nebo humry. Specialitou je například Le homard à l'américaine, tedy humr po americku v omáčce z rajčat, olivového oleje, másla, cibule, šalotky, česneku, bílého vína a koňaku.
- V Bretani určitě stojí za to navštívit některý z mnoha podniků, které se specializují na přípravu crêpes, tenoučkých palačinek z pšeničné mouky, které si můžete dát nasladko i naslano.
- Slaná varianta z pohankové mouky se nazývá galette a často se plní šunkou, sýrem a vejcem, ale zkusit můžete i jiné náplně, například uzeného lososa, žampiony, špenát nebo kozí sýr – což je mimochodem další francouzská lahůdka, bez které si už nedokážu představit život.
- Jestli je Francie zemí vína, tak Bretaň je oblastí lahodného alkoholického nápoje jménem cidre. Jde o fermentovanou jablečnou šťávu, která pomalu zraje v šampaňských lahvích. Výsledkem je příjemně perlivý nápoj podobný šumivému vínu. Já jsem jeho chuti naprosto propadla a rozhodně ho preferuji před britským ciderem.
Paříž jako jeden velký dezert
Ikonické hlavní město se stalo výletní destinací mých cest po Francii hned několikrát. A přestože jsem tu ochutnala spoustu slaných pokrmů, Paříž mám spojenou s hříšně sladkými dobrotami.
- V živé paměti mám zejména obchůdek Biscuiterie de Montmartre, který najdete ve stejnojmenné čtvrti na adrese 16 Rue Norvins, kde jsem přímo žasla nad výběrem nejrůznějších sušenek, madlenek a hlavně – makronek.
- Tyhle lahodné kulaté cukrovinky z mandlové mouky, plněné sladkým krémem v nejrůznějších příchutích, považuji za jednu z nejlepších věcí na světě. Stačí jeden kousek ke kávě a hned je svět veselejší.
- V Biscuiterie de Montmartre jsem si koupila balíček šesti makronek a na schodech pod bazilikou Sacré Coeur, které nabízí úžasný výhled na město, si je s radostí a velmi pomalu vychutnala.
- V Paříži jsem také nikdy nezačala ráno bez máslového croissantu nebo jeho hranaté varianty plněné čokoládou, která se jmenuje pain au chocolat (u nás se zpravidla označuje jako čokoládová rolka) a mně osobně chutná ještě o něco víc.
- A i když nejsem fanoušek českých větrníků ani věnečků, v Paříži jsem objevila jinou alternativu z odpalovaného těsta, kterou nikdy neodmítnu a vám ji také moc doporučuji – Éclair au chocolat – dortík ve tvaru banánku, který je plněný čokoládovým krémem a přelitý čokoládovou polevou. Très délicieux!
