V rodině Romany Nové, rozené Petráčkové, se trubičky stáčely odjakživa. Dřív to totiž běžně uměly místní babičky. Po revoluci se do výroby vrhly skoro celé Hořice. Vytrvali jen někteří: Petráčkovy Hořické trubičky patří mezi nejlepší.
Pokud si myslíte, že na stočené oplatce není nic složitého, návštěva výrobny Petráčkových Hořických trubiček vás vyvede z omylu. Upečením oplatky totiž celý proces začíná – a je to také jediná práce, kterou tady má na starost stroj.
Upečená oplatka je velmi křehká a musí se nechat pár týdnů odležet ve speciálním prostředí, aby natáhla vlhkost, změkla a byla ohebná. Pak se trubička natře rozpuštěným máslem s medem, posype směsí cukru, vanilky, drcených vlašských oříšků a skořice a ručně se stočí. Na to je potřeba ji nahřát.
Pracovat musíte bleskově, jinak se oplatka na horké plotýnce rychle vysuší a při stáčení poláme. Ověřili jsme si na vlastní ruce, že to chce zručnost a cvik.
„Nebojte, každý se to musí pár týdnů učit,“ směje se Romana Nová, majitelka Petráčkových Hořických trubiček. Důležitá je i zkušenost, třeba s vychytáním teploty nahřívací plotýnky. I proto zatím trubičky nedokáže stáčet žádný stroj.
Zkušená trubičkářka vyrobí za směnu asi tři tisíce širších trubiček. Tenkých nesypaných trubiček, které se pak plní, zvládne stočit skoro pět tisíc!
Recept na trubičky od Napoleonova kuchaře
Původní trubičky jsou ty duté a říká se jim sypanky. „Podle legendy je do Hořic přinesli v roce 1812 napoleonští vojáci, kteří se zbědovaní vraceli z ruského tažení a místní se o ně starali. Z vděčnosti pak jeden z nich, prý kuchař císaře Napoleona, prozradil místní vdově recept,“ vypráví Romana Nová a ukazuje reprodukci obrazu z Louvru, na níž je namalována mísa trubiček.
Mezi výrobci později vynikala rodina Kofránkových, kteří vymysleli první karusel na pečení oplatek. Po roce 1948 byly výrobny znárodněny a převedeny pod jedno družstvo. To vyrábělo malokapacitně sypanky, které se tak staly lokální, raritní záležitostí. „Prodávaly se dvakrát týdně, stály se na ně fronty a byly hned vyprodané,“ vypráví paní Nová.
V Hradci Králové se na přelomu 50. a 60. let 20. století pustila do produkce plněných trubiček někdejší továrna Jitřenka – a díky velkovýrobě se plněná verze stala pro mnoho lidí synonymem Hořických trubiček. „Já dávám přednost sypankám. Doma si je můžete naplnit třeba pařížskou šlehačkou,“ doporučuje Romana Nová.
- Na sypanky učí Romana zákazníky, kteří byli ze začátku zklamaní, že v trubičce nic není a v obchodech je v balení promačkávali.
- Romana přidává také tip, jak dutou sypanku elegantně sníst a nenadrobit – stačí si ji opřít do dlaně jako komínek a ukusovat.
Maximálně lokální
Po revoluci se do výroby pustil každý, kdo měl přístup k receptuře – celkem sedmadvacet výrobců různé kvality. Horší bylo, že trubičky se stáčely i mimo Hořice. To skončilo až s udělením chráněného zeměpisného označení EU. Trubičky jej získaly v roce 2007 a kromě původu hlídá i jejich složení a vzhled.
Momentálně trubičky vyrábí sedm firem a v hořické anketě se místní shodli, že nejchutnější jsou právě ty od Petráčků. Většina surovin na trubič-ky pochází z kraje včetně medu, ořechů, mouky nebo zpracované čokolády do kakaové náplně.
„Občas se lidé zlobí, že v náplních máme palmový tuk, ale bohužel jsme zatím nenašli dodavatele tuků z řepkového oleje, který by se nepotýkal s výpadky. Plněné trubičky bez palmového oleje tak máme jenom ve speciálních edicích, ale už se blýská na lepší časy,“ uzavírá Romana Nová.
