Ať už si dáte ranní kávu ve vaší oblíbené kavárně, oběd v bistru blízko práce či si zajdete na večerní menu v luxusní restauraci, pravděpodobně vyjádříte obsluze spokojenost s jídlem, pitím i kvalitou servisu tak, že jí při placení necháte nějaké peníze navíc. Dýško neboli spropitné není žádná novinka, ale jak vlastně vzniklo? A kolik by se mělo dávat?
Peněžní obnos k zajištění rychlosti
Teorií o původu spropitného je spoustu. Podle některých existovalo už ve starém Římě, další tvrdí, že v pozdním středověku dávali spropitné mistři svým zaměstnancům jakožto projev vděčnosti a jiní se zase domnívají, že vzniklo za feudalismu, kdy lordi házeli drobné mince žebrákům, aby si zajistili bezpečnou cestu.
Spropitné, které se v anglicky mluvících zemích označuje slovem „tip“, s největší pravděpodobností vzniklo v 16. století v Anglii, kde v restauracích, hospodách a kavárnách existovaly nádoby s nápisem T.I.P., což je zkratka pro frázi „To Insure Promptness“ neboli „k zajištění rychlosti“, kam hosté házeli obsluze drobné mince.
Do Ameriky dorazilo spropitné až po občanské válce díky americkým cestovatelům, kteří si tento zvyk osvojili v evropských zemích a začali jej praktikovat i po návratu do své domoviny, zmiňuje v bakalářské práci Anna Blaťáková.
- Na rozdíl od současnosti, kdy se spropitné považuje za jakousi slušnost a vyjádření spokojenosti se servisem, se dříve jednalo spíše o úplatek za lepší službu nebo finanční pomoc obsluhujícím s příliš nízkým platem.
Spropitné, dýško, tuzér, tringelt, diškrece…
To vše jsou názvy pro jedno a to samé – dobrovolné peníze, které přidáme k ceně za službu v restauraci, baru či kavárně, ale také v hotelu, kadeřnictví nebo v taxíku.
- Slovo spropitné (a jeho variantu zpropitné) popsal Josef Zubatý roku 1917 v časopisu Naše řeč, kde zmínil, že už ve 14. a 15. století se používaly výrazy „na propitie dávati“ a „spropitie dávati“, které označovaly peníze určené na propití.
- Synonymem spropitného je slovo tringelt, které se skládá z německého slovesa pít čili „trinken“ a podstatného jména „geld“, které znamená peníze.
- Jak uvádí Markéta Gregorová v magazínu 100+1 zahraniční zajímavost, dnes velmi často používané dýško se vyvinulo ze slova diškrece, které se k nám dostalo z francouzštiny prostřednictvím fráze „à discrétion“, tedy „dle libosti.“
- A za zmínku stojí také slovo tuzér pocházející z latinského dulcis, které znamená sladký a dulcor označující sladkost. Do českého jazyka se pravděpodobně dostalo přes francouzské přídavné jméno douceur (sladkost).
Slušnost, nikoliv povinnost
V České republice sice není povinností nechávat spropitné, ale považuje se za slušnost – 10 % z celkové částky tedy nikdy nic nezkazíte. Dýško se nejčastěji dává zaokrouhlením požadované částky nahoru při placení v hotovosti, ale i kartou, kam můžete částku zahrnout (nezapomeňte o tom obsluhu informovat, aby měla čas finální částku zadat do platebního terminálu). Když je například vaše útrata 180 Kč, desetiprocentní spropitné činí 18 korun, takže je ideální zaplatit 200 Kč.
- Pokud vám ale v restauraci donesou účet v malých deskách, sluší se nejprve do knížky vložit peníze a až poté, co obsluha přinese vrácené peníze, nechat v knížce spropitné.
- Na pultech podniků (často kaváren a bister), kde platíte přímo u kasy, jsou často sklenice, kam můžete během placení vložit dýško.
Podle Lidovky.cz spropitné nemusíte dávat, když o vás není dobře postaráno – například když vás obsluha při příchodu nepřivítá nebo je nepříjemná, nesnaží se vám s ničím pomoci nebo vám nepřinese včas jídelní lístek, objednané jídlo či nápoj.
- A naopak – pokud jste s kvalitou pokrmů, nápojů a celkového servisu velmi spokojeni, můžete to dát najevo spropitným vyšším než je klasických deset procent.
Jak na spropitné v zahraničí?
Ve většině evropských států se podobně jako v ČR doporučuje dávat 10 až 15 % z celkové částky, ale třeba ve Francii a skandinávských zemích je automaticky započítáno v ceně, takže není potřeba platit nic navíc, informuje server Finance.cz.
- 10% bakšiš se dává v arabských zemích a okolo 10 % se doporučuje také ve státech Jižní Ameriky.
- V Austrálii, na Novém Zélandu a ostrovech jižního Pacifiku je desetiprocentní spropitné vyjádřením nejvyšší spokojenosti.
- Naopak v Severní Americe si na dýšku budete muset připlatit, protože právě tyto peníze můžou tvořit až polovinu celkových výplat zaměstnanců. Pokud jste tedy se servisem spokojení, nechte 20% dýško.
- V Kanadě, Mexiku a Karibiku stačí 15% spropitné.
- A kde se spropitné nedává? V Japonsku, Číně a v Jižní Koreji.
Jak vidíte, pravidla spropitného se v jednotlivých zemích světa mohou výrazně lišit, proto určitě není od věci si předem zjistit, jak se k dýšku přistupuje ve vaší cílové destinaci.
