Na počátku 20. století Evropu sužovala neúroda a po propuknutí 1. světové války začaly docházet i ty nejzákladnější suroviny. Propukl hladomor a především dělnická třída trpěla obrovským nedostatkem. Lidé si museli vystačit s tím, co nabízely lesy, louky a řeky. Jedli se raci, žáby i špenát z divokých rostlin...
Od potravinové krize až po totální hladomor
Pojďme se poohlédnout o více jak století zpět, do doby, kdy vypukla první světová válka. Tehdy (nejen) na území Rakousko-Uherska v roce 1917 vypukl hladomor. Lidé dělali vše pro to, aby přežili.
- Před tamními úřady demonstrují hloučky žen, které zůstaly samy doma s dětmi a docházejí jim i základní suroviny.
- Nepokoje se objevují čím dál častěji a v řadě případů na protestující místo pomoci čekají četníci, kteří se nebojí použít zbraně.
Co se o potravinách psalo v Národních listech?
- Jde o dočasný nedostatek té, či oné potraviny, za nějž je vinna spíše nedostatená organisace zásobovací - Národní listy, květen 1917
- Ušetříte času i penež, objednáte-li si mou polévkovou hmotu, velmi výživnou a bohatou na tuk. Píše neznámá obchodnice v únorovém vydání Národní listů z roku 1917.
- Že se z Čech nevyvážejí potraviny? Dovolují, aby se potraviny, jichž není nejen dostatek, ale naopak velký nedostatek, vyvážely z království!
Nejhůře na tom byla dělnická třída
Především u dělnické třídy se jídelníček razantně změnil, protože jejich minimální mzdu pohlcuje rostoucí inflace. Lidé jsou odkázáni na přídělový systém, avšak řada potravin se stává nedostatkovými. Výrobky z mouky, alkohol a následně i máslo a maso. V důsledku toho vzkvétá černý obchod.
Pečlivé skladování potravin a žádné plýtvání
Aby se lidé v té době uživili, museli se spoléhat na to, co si vypěstovali nebo jinak opatřili. Plýtvání bylo v té době zcela nemyslitelné. Veškerou úrodu pečlivě skladovali, aby jim potraviny vydržely co nejdéle.
- Kořenová zelenina se uchovávala ve sklepích, často zahrabaná do písku.
- Velmi běžné bylo mléčné kvašení, kterým se konzervovalo především zelí, ale i další zelenina. V kameninových sudech pak vydrželo po celou zimu a stalo se tak zásobárnou vitamínu C.
- Z ovoce se sušily křížaly a vyráběla povidla.
Byliny nejen jako lék
O plýtvání v dávných dobách nemohla být řeč. Hospodyňky uměly s potravinami velmi šetrně zacházet a využily je do posledního kousku. Zelenina se velmi často jen omyla od hlíny, případně z nejhoršího oškrábala.
- Kromě vypěstované zeleniny se jedly i ‚divoké‘ rostliny. Velmi často se připravoval „špenát“ z mladých kopřiv, šťovíku, lebedy, merlíku nebo polníčku.
- Tyto rostliny se často konzumovaly také syrové nebo se přidávaly do polévek.
- Velmi oblíbenou byla i ‚divoká pažitka‘ (česnek viničný), která roste na přelomu února a března. Nebo zářivě zelený ptačinec žabinec, jehož chuť připomíná mladé výhonky hrášku.
Ženy měly také bohaté znalosti o účincích léčivých bylin. Velmi rozšířený byl heřmánek, kopřiva, bez, podběl, šípková růže, řebříček, pampeliška a jiné.
- Kořen pampelišky se také pražil a sloužil jako kávovinová náhražka.
„Čím víc kuchařů, tím slanší kaše“
Velkou tradici má u nás konzumace kaší z různě hrubých zrn obilnin. Oblíbená byla pohanka, oves, jáhly, kroupy. Kaše se připravovaly naslano, protože cukr byl tehdy velmi luxusním a drahým zbožím.
- Dle možností se mastily sádlem, škvarky nebo slaninou.
Maso? Na dlouhá léta nedostatkovou surovinou
Maso se na dlouhá léta stalo nedostatkovou surovinou. Dokonce i na vesnici byl chov zvířat regulován a pod bedlivou kontrolou. Z hospodářských zvířat se jedli slepice, kohouti, kachny, husy, králíci. Koza často sloužila především jako zdroj mléka.
- Zdrojem obživy byla i divoká zvěř a drobné ptactvo – bažanti, koroptve, a zpěvní ptáci, i přesto, že byl jejich lov už ve druhé polovině 19. století zakázán.
- Na talíři se objevovali také vodní živočichové a obojživelníci. Lovily se ryby, raci, žáby, ale také kachny a nutrie.
- Velmi oblíbené, a to především v klášterech, bylo pojídání hlemýžďů.
- Dalším živočišným zdrojem bílkovin byla vejce, mléčné výrobky (především ty zakysané, jako tvaroh, kefír nebo podmáslí).
Z darů lesa
- Les byl dalším velkým zdrojem obživy. Sbíraly se lesní plody, jako maliny, borůvky, ostružiny, brusinky.
- V kuchyni se uplatnily i jedlé houby.
- Mladé smrkové jehličí sloužilo jako lék proti kašli. Listy maliníku na ženské problémy.
I dnes se stane, že jednou za čas v obchodech chybí nějaká surovina a příjemná není ani inflace, se kterou se pojí zdražování potravin. I přes to, že se současná situace nedá se situací, která nastala v roce 1917 srovnávat, můžeme si vzít od našich babiček, pra a pra pra babiček, ale i dědečků příklad a naučit se od nich, jak potraviny využít do posledního kousku a jíst skromně!
Zdroj informací: Český rozhlas, Lidovky, Česká kuchyně za dob nedostatku Zdeněk Číbrt, Národní listy
