Plýtvání potravinami je problém západního světa a Velká Británie není výjimkou. Dnes se ve Spojeném království ročně vyhodí více než 10 milionů tun potravin. Co by se dnešní Britové mohli od šetrných Tudorovců naučit a které náboženské příběhy jim byly inspirací?
Ve Spojeném království se každý rok vyhodí více než 10 milionů tun potravin. Některé zbytky hnijí v popelnicích. Kontejnery u supermarketů se hromadí prošlými či poškozenými ale stále poživatelnými produkty. Zabránit tomu, aby dobré jídlo skončilo v koši je důležitou součástí celosvětového boje proti změně klimatu.
Právě to si uvědomila i Eleanor Barnett, autorka knihy „A History of Food Waste and Preservation“ (Historie plýtvání a uchovávání potravin). V knize se Eleanor se zaměřila na vývoj plýtvání v posledních pěti stech letech, od tudorovské kuchyně až po současnost.
Plýtvání jídlem bylo hříšné a nemorální
Rod Tudorovců byl velmi nábožensky založený a náboženské vyznání utvářelo také postoj k jídlu v celé zemi. V očích Tudorovců bylo jídlo darem od Boha, který jím udržoval život na zemi – v podobě chleba, který představoval Kristovo tělo a vína, jež byla jeho krev.
Není divu, že v té době se plýtvání jídlem považovalo za hříšné a nemorální. Z biblických příběhů čerpali velkou inspiraci jak se k potravinám chovat šetrně.
Biblické tipy, jak neplýtvat jídlem
Janovo evangelium „Krmení 5 000“ ukazuje, jak Ježíš Kristus dokázal nakrmit 5 tisíc lidí jen pěti chleby a dvěma rybami. Jednak pomocí Boží, ale také tím, že shromáždili veškeré zbytky a drobečky, takže jídla bylo pro každého dost.
Podle Janova evangelia řekl Kristus na konci jídla svým učedníkům, aby „shromáždili kousky, které zbyly“, aby „nic nepřišlo nazmar“, a nasbírali 12 plných košů zbytků.
V jiném biblickém podobenství šel boháč do pekla, protože odepřel zbytky ze své hostiny chudému a nemocnému žebrákovi Lazarovi, který následně po své smrti vstoupil do nebe. Stejně jako Lazar, u bran Tudorovců čekali chudí a hladoví, aby přijali zbytky z okázalých hostin.
Další příběh byl o Ruth, která paběrkovala z pole bohatého muže jménem Boaz podle znění ze Starého Zákona: „Až budete sklízet úrodu své země, zcela nesklidíte rohy svého pole… necháte je chudým a cizincům.“ Po tomto vzoru sbírali ti nejchudší v tudorovské Anglii zbytky po slizni, aby nakrmili sebe i své rodiny.
Zbytky pro chudé i zaměstnance dvora
V té době existovala také osoba zvaná „almužník“. Byl to církevní úředník, který měl na starosti rozdělování peněz a jídla chudým. Sbíral zbytky, ale také první odkrojené plátky masa, které byly věnované na charitu. Přebytky jídla darovali ale i ti ze skromnějších poměrů – místo toho, aby například zbylou syrovátku z výroby sýra dali prasatům, stala se výživou pro dělníky, kteří pracovali na polích.
Kromě toho, že zbytky z tudorovských kuchyní byly rozděleny mezi chudé občany, velkou část dostali také zaměstnanci, než aby se jídlo přišlo nazmar.
- V královském paláci Alžběty I. dostávaly kuchařky, které vařily v tzv. „vývařovnách“ ještě jako bonus to, co odkapávalo z roštů a mastnotu z kotlů a pánví.
- Právě tyto šťávy byly pro vrchnost odpad, ovšem pro chudé vzácnou surovinou, ze kteréch následně vznikly výživné a chutné masové omáčky.
V zámku hostiny, v podzámčí hlad
I přes zmíněné šetření měli lidé na vrcholu společenského žebříčku stále mnohem víc, než mohli sníst. Stoly na Alžbětinském dvoře přetékaly honosnými zákusky, pečeným masem, cukrovými sochami, dováženými víny a exotickým ovocem.
Mezitím všudypřítomný hlad vedl v 90. letech 16. století k nepokojům po celé zemi. Byl to důsledek dlouhodobé neúrody a také toho, že bohatí majitelé půdy zrušili společné pastviny pro své soukromé účely a tím se ceny mouky během několika let ztrojnásobily.
Plýtvání potravinami tehdy a dnes
Srovnat tehdejší historické události s dnešní dobou se zdá zcela rozdílné, avšak podle údajů ze září roku 2022 zveřejněných na serveru The Conversation.com potravinovou nejistotou trpí ve Velké Británii 9,7 milionů dospělých. A v celosvětovém měřítku se polovina potravin, které vyprodukujeme, vyhodí, i přesto, že 842 milionů lidí trpí chronickým hladem.
Plýtvání potravinami je dnes naléhavým problém životního prostředí. Ale tento vpád do tudorovského hospodaření s potravinami připomíná, jak je to navíc i morální problém, který odráží nerovnosti mezi chudými a bohatými. Mění to naše morální hodnoty, náš vztah k jídlu a také planetě.
Zdroje informací: TheConversation, Eferrit
