Odborná veřejnost se dlouho domnívala, že rychlost, jakou konzumujeme jídlo, ovlivňují především signály z žaludku a střev. Jakmile se totiž cítíme plní, začneme jíst pomaleji. Podle nejnovější studie publikované v časopisu Nature za regulací rychlosti, kterou jíme, stojí jiný proces. Ten se rozjíždí hned po prvním soustu.
Nová studie tak svým způsobem potvrzuje tezi I. P. Pavlova, který tvrdil, že podoba, vůně i chuť jídla ovlivňuje proces trávení. A ačkoliv některé dřívější studie ze 70. a 80. let 20. století naznačovaly, že chuť jídla může ovlivnit, jakou rychlostí ho sníme, nebylo možné to přesně zjistit.
Buňky, které tento proces řídí, jsou totiž umístěny hluboko v mozkovém kmeni a doteď bylo obtížné sledovat jejich aktivitu u zvířat v bdělém stavu. Vědcům z Kalifornské univerzity v San Franciscu se však podařilo vyvinout inovativní technologii, díky které prozkoumali příslušné nervové buňky myší a učinili překvapivý objev.
Objevili, že mozek se při regulaci přijímané stravy a tempa konzumace nejprve řídí signály z úst, a až mnohem později těmi ze střev. Je to tedy naše vnímání chuti, která první ovlivňuje rychlost, kterou jídlo sníme.
Během studie potravu nejprve zavedli myším přímo do žaludku a jejich nervové buňky zvané PRLH (zkratka pro hormon uvolňující prolaktin) byly aktivovány signály z trávicího traktu, což odpovídalo předchozím závěrům. Když ale vědci nechali myši jíst potravu přirozeným způsobem, impulzy z trávicího traktu překvapivě nepřišly – neurony PRLH místo toho ovlivnily výhradně signály z úst.
Zjistilo se tak, že chuť má na mozek dvojí vliv – povzbuzuje k tomu, abychom jedli více, protože nám jídlo chutná, ale zároveň díky ní mozek monitoruje rychlost konzumace a vyzývá ke zpomalení, čímž nás chrání od nepříjemných pocitů z přejedení.
Objev, který může přispět k novým možnostem hubnutí
Kromě neuronů PRLH, které reagují na impulzy způsobené ochutnáváním jídla a zpomalují tempo konzumace, vědci zkoumali také neurony GCG, na které působí signály ze zažívacího ústrojí. Tyto nervové buňky jsou odpovědné za pocit dlouhotrvajícího nasycení díky uvolňování hormonu GLP-1, jehož funkci ovlivňují přípravky Ozempic, Wegovy a další nové léky na cukrovku a obezitu.
- Tyto léky působí na stejnou oblast mozkového kmene, kterou díky nově vyvinuté technologii mohou vědci konečně studovat. Vedoucí studie Zachary Knight, profesor na katedře fyziologie Kalifornské univerzity, a jeho tým se nyní zaměřují na zkoumání složité souhry mezi chuťovými signály a zpětnou vazbou ze střev, aby získali další poznatky o tom, jak je během jídla regulována chuť.
„Můj tým se nyní snaží pochopit, jak tento trvalý pocit sytosti funguje, aby těmto novým lékům hlouběji porozuměl a případně našel nové cesty ke kontrole hmotnosti,“ uvedl pro The Conversation Knight, který se dlouhodobě zabývá studiem hladu a kontrolou hmotnosti. Jeho výzkum by tak mohl pomoci zefektivnit fungování léků na hubnutí a nastolit nové možnosti boje s obezitou.
